2024.09.25 - Frontman Magazin (Czech) - Duff McKagan: I am a man who doesn't change his gear
Page 1 of 1
2024.09.25 - Frontman Magazin (Czech) - Duff McKagan: I am a man who doesn't change his gear
- Original article in Czech:
- Duff McKagan: Jsem člověk, který své vybavení nemění
Má za sebou téměř vše. Je členem Guns N' Roses, jedné z nejúspěšnějších kapel rockové historie, se kterou na začátku devadesátých let minulého století boural světové hitparády. Jeho tehdejší nezřízený životní styl ho málem stál život. Pak ale nastal zlom a baskytarista Duff McKagan zvolil cestu střízlivosti. Z divokého rockera, žijícího podle hesla „Too Fast To Live“ se rázem stal milující manžel a zodpovědný otec, který v mezičase působil v superskupinách Neurotic Outsiders či Velvet Revolver, vedl svou vlastní skupinu Loaded a na svých posledních dvou albech Tenderness a Lighthouse se projevil jako schopný písničkář. Duff splňuje všechny atributy pro rockovou hvězdu, přesto nemůže být tomuto označení vzdálenější. Zůstává nohama na zemi, nechybí mu skromnost a pokora. Během rozhovoru sršel pozitivní energií a vtipem a když hovořil o muzice a svých hrdinech, oplýval takovým entuziasmem, jako by byl stále tím punkrockovým teenagerem. Duff McKagan vystoupí už 11. října v brněnském Sono Centru, kam můžete vyhrát vstupenky na našem Facebooku.
Duffe, neustále na něčem pracuješ, ať už je to koncertování s Guns N' Roses, natáčení sólových alb anebo hostování na deskách tvých kolegů. Nevypadá to, že bys chtěl zpomalit. Považuješ se za workoholika?
Nejspíš asi ano. Nyní se nacházím v kreativní fázi. Jsem v ní posledních osm devět let. Psal jsem písničky pro své desky Tenderness a Lighthouse, pro Ozzyho, Iggyho a tak dále. Věci příjemně plynou. A hlavně taky teď mám někdy od roku 2019 své vlastní studio. Je asi čtyři minutky od mého domu. Píšu skladby asi tak, že si řeknu: „Dnes ráno udělám pár rozhovorů, ale později musím zajet natočit tu písničku.“ Protože je to prostě za rohem. Ve studiu to navíc zní skvěle a tak mě tyhle věci trochu tlačí k tomu, že se mi chce tvořit a pracovat.
A co se týče Guns, to je prostě úžasné. Jezdíme na turné, hrajeme skvělé koncerty po celém světě. Je to neuvěřitelné. Mí přátelé mě žádají, abych jim hrál na jejich deskách. Teď například hraji na albu Jerryho Cantrella. Vím, že ti asi odpovídám dlouze, ale ano, já prostě rád pracuju.
Loni jsi vydal vydařené album Lighthouse. Jak se na desku s odstupem díváš? Jsi s ní spokojen, nebo se přeci jen našlo něco, co bys na ní změnil, kdyby to šlo?
Ne, nic bych neměnil. Měl jsem pro Lighthouse spousty písniček, ze kterých jsem mohl vybírat. Tohle je něco jako první kapitola ze všech těch nahrávek. Vím, jaké bude další album, dokonce i to další po něm, protože mám opravdu dost materiálu. Vše je tedy nastaveno, od Tenderness přes Lighthouse až po další desku. Bylo opravdu zábavné, zkoušet poslední měsíc s kapelou, s níž vyrazím na turné. Ty skladby jsem vytvářel sám, možná mi přišel na pomoc bubeník, ale dát dokupy kapelu je opravdu super. Písničky tím ožívají.
Začínal jsi jako bubeník a na albu Lighthouse sis některé písně, stejně jako na svém sólovém debutu Believe In Me, nabubnoval sám. Hraješ si na bicí často a pravidelně nebo se k nim vracíš jen příležitostně?
Měl bych cvičit častěji. Pořád si říkám: „Jdi cvičit na bicí, nauč se nějaké nové rytmy,“ ale prostě tak nečiním. Někdy není bubeník po ruce, především tomu tak bylo v období covidu. Naučil jsem se, jak hrát s metronomem, což je pro mě celkem novinka. Občas mám rytmus, který by se mi do písně hodil, nějaký rytmus, který v té skladbě prostě chci mít. Jestliže je to nějaký neobvyklý beat, jsem asi ta správná osoba, která by ho měla zahrát. Někteří lidé na můj nápad totiž občas koukají ve stylu: „Cože? To nechápu.“ Ano, hraju na bicí, ale necvičím na ně tak, jak bych asi měl.
Prý jsi použil tu samou bicí soupravu jako na Believe In Me, je to pravda?
Víš, jsem člověk, který své vybavení nemění. Jestliže něco funguje, tak to funguje. Nejsem vůbec ten, který vyhledává nové nástroje a aparáty.
Myslím, že to byly Yamahy?
Jo. Mám několik různých rytmičáků, které jsem během let nasbíral, a taky jsem si samozřejmě pořídil nové činely, když to bylo potřeba. Ty bicí ale zní skvěle.
Když ses v roce 1994 zbavil drog a alkoholu, pomohla ti na této cestě bojová umění, a to po fyzické i psychické stránce. Mělo to na tebe vliv i jako na muzikanta? Že jsi měl najednou například více disciplíny a sebekázně, takže jsi začal více cvičit na kytaru?
Nejdřív jsem byl vyděšený. Pár prvních týdnu, co jsem byl střízlivý, jsem nevěděl, jestli se ještě vůbec dokážu postavit na pódium. Říkal jsem si: „Lidé by na mě mohli zírat a já z toho budu nervózní. Podělám to, protože jsem tak napjatý? Nic mě neuvolní, žádný a alkohol, nic.“ Svůj první koncert jsem odehrál se Stevem Jonesem, s Neurotic Outsiders.
Steve je můj hrdina. Zeptal se mě tenkrát, jestli bych s nimi nehrál na kytaru. Já se na kytaru naučil hrát podle Steva Jonese a Johnnyho Thunderse, a tak jsem si říkal, že teď zjistí, že je vlastně vykrádám. (smích) Povídám mu: „Steve, nevím, jestli to dokážu. V životě jsem neodehrál koncert střízlivý.“ A on na to: „Budeš v pohodě, kámo.“ Od toho prvního koncertu jsem získal úplně novou energii.
Ano, cvičím hodně. Dodnes sleduju videa s basovou a kytarovou tématikou a učím se. Nikdy jsem v Guns nepředváděl žádný super technický slap nebo něco takového, nepotřeboval jsem to. Ale je zábavné se tyhle věci učit. Jen proto, abys znal lépe krk svého nástroje a tak podobně. Cvičím hodně a střízlivost mi skutečně pomáhá.
Zvuk tvé baskytary je velmi charakteristický, je ostrý, drsný se špetkou chorusu. Ten sound byl dle tvých slov ovlivněn hlavně kapelou Magazine. Používal si Ibanez Stompbox Guitar Chorus, hraješ na něj pořád?
Jo. (úsměv) Opět a zas, mám rád své vybavení. Během období Use Your Illusions mi můj technik Mick Bob povídá: „Chlape, seženeme ti pořádný chorus.“ Byl to SPX90. Jenže to prostě neznělo dobře. Bylo to až moc luxusní, a tak jsme se vrátili zpět k mému Stompboxu.
Nejdřív si hrál na bicí a na kytaru, kdy ses rozhodl pro basu?
To bylo na konci roku 1984, kdy ke mě přišli policajti a zabavili mi kytaru, kterou jsem měl. Zůstala mi jen basa. Tou dobou jsem se přestěhoval do Hollywoodu. Ukázalo se, že ta kytara byla před pěti lety ukradena někde v L.A., a já ji koupil od nějakého týpka v Seattlu. Občas jsem ji dal do frcu, abych mohl zaplatit nájem. No, a když dáváš věci do zastavárny, tak si zapisují tvou občanku. A tak jednoho dne poldové dorazili do mého špinavého bytečku: „Máte tuhle kytaru? Byla ukradena před pěti lety v L.A.“ a já jim povídám: „Já ji koupil v Seattlu před sedmi měsíci,“ načež oni: „Věříme vám, nezatkneme vás, jen si vezmeme tu kytaru.“ - „A kurva!“
Ten obchod v L.A. se myslím jmenoval Valley Guitars. Policajti navrhli, že zkusí dát majiteli obchodu můj telefon a že se s ním možná dohodnu. Ten týpek mi zavolal a nabídl mi, že mi kytaru prodá za pět set babek. „Člověče, já nemám pět set dolarů, já nemám ani třicet dolarů,“ odpověděl jsem. A tak jsem se stal nadobro basákem.
V té době jsme začali formovat Guns, tedy sestavu, která natočila Apettite. Brali jsme to vážně, začali jsme se Stevenem (Adlerem, pozn. aut.) hrát dvakrát denně, abychom vytvořili dobrou rytmickou sekci. „Pojďme být nejlepší!“ Okolo bylo pár hodně dobrých kapel. Například rytmická sekce Jane's Addiction byla v té době zabijácká. Říkali jsme si, že se musíme posunout na vyšší úroveň.
Snažil jsem se zjistit, jaký typ basáka bych mohl být. Vždy jsem miloval zvuk basy, jaký měli Magazine, pak tady byl Lemmy nebo skvělý Paul Simonon z The Clash. To byli skvělí basáci té doby, nebo třeba Nikki Sixx. Mě ale hodně ovlivnily kapely jako Killing Joke, pak post-punk a Paul Simonon. Jeho basové linky, jeho výběr not je tak cool. Taky jsem hodně poslouchal Prince, Cameo a groovy věci. A to vše jsem pak dal dohromady.
Když už se bavíme o Magazine nebo The Clash, baskytara byla u britských punkových kapel vždy velmi výrazným nástrojem. The Clash, The Stranglers, The Damned, The Jam... Jejich zvuk je v podstatě založen na baskytaře.
Všechno, co jsem okolo roku 1984 poslouchal, bylo zaměřené na basu. Byl to zlatý věk pro takovou muziku, takže bylo mnoho vlivů, ze kterých šlo čerpat. V pozdější době, když mi bylo tak třicet, jsem začal poslouchat lidi jako John Paul Jones. Led Zeppelin jsem samozřejmě znal dobře, ale ne že bych poslouchal basové linky. Nevyrůstal jsem na hraní v cover bandech, nikdy jsem se neučil muziku jiných lidí, všechno, co jsem hrál byly původní skladby. Dostal jsem se k tomu až později, ve třiceti, čtyřiceti, padesáti i nyní. Učení se písní cizích lidí je skvělý způsob, jak se dostat do jejich hlavy. Opravdu to může ovlivnit a rozšířit způsob, jakým hraješ.
To by byly tvé baskytarové inspirace, ale kdo na tebe měl vliv jako na bubeníka nebo kytaristu? Je někdo, kdo tě ovlivnil, od koho ses přiučil?
Jako bubeníka mě ovlivnili dva lidé. Jedním z nich je Paul Cook z Pistols. To je jednoduché, když mě slyšíš hrát na bicí, je ti to hned jasné. Loni v létě s Guns N' Roses jeli jako předkapela Generation Sex. Stál jsem na straně pódia a bubnoval si jen tak do vzduchu celý jejich set. Znám každičký přechod. (smích) A Paul mi říká: „Kámo, ty znáš ty přechody mnohem lépe než já sám.“
A pak tady byl týpek jménem Chuck Biscuits, bubeník D.O.A. z Vancouveru. Později hrál se Social Distortion a s Danzigem. V D.O.A. byl ale výjimečný. Co se týče kytary, to je jednoduché, Johnny Thunders a Steve Jones.
Jasně, už jsi zmiňoval Neurotic Outsiders se Stevem Jonesem. Jaké to bylo hrát na kytaru po jeho boku?
Člověče, musím ti říct, že když si Steve pověsí kytaru na krk a zapne zesák, tak to může být klidně i Strat nebo Magneton, cokoliv, ale když zahraje áčko, hned si řekneš: „Ach, to je Steve Jones!“ Má to všechno v rukách. Když zapojí Les Paula přes half stack od Marshallu, tak nic a nikdo nezní jako on. Je to krása. Je tak dobrý hráč. A nedoceněný. Když jsme spolu hráli, věděl jsem yhruba, co bude dělat, protože jsem jeho kytarovou práci znal. Jsem velký fanda The Professionals a všeho, co udělal. Hrát s ním bylo pro mne opravdu výjimečné.
Tvůj zpěv se během let rozhodně zlepšil, tvůj hlas je silnější a jistější. Bral jsi nějaké lekce na zpěv?
Pracuji na všem. Makám na své hře na basu, na kytaru, no, na bicí jen trochu. (smích) Jamie Douglass, který bubnuje v kapele Shootera Jenningse a hrál i na mých posledních nahrávkách, mě obrátil na jeho manželku, která je vokální trenérkou. A tak s ní od roku 2018 trénuji a věnuji se její zpěvové filozofii, což mi pomohlo rozšířit můj rozsah. Makal jsem na tom, hodně jsem zpíval, stejně hodně jako hraju na kytaru nebo na basu. Zpívám si na zahradě, v autě a pracuju na technice zpěvu. Takže děkuji, že se ti zdá, že je to lepší.
Když si mě poslechneš na Believe In Me, byl jsem úplně v prdeli. (smích) Můžeš v mém hlase doslova slyšet všechen ten kokain a chlast. Je to dobrý obrázek mého tehdejšího života. Když jsem pak vystřízlivěl, mnoho věcí se fyzicky zlepšilo. Myslím, že každý umí zpívat, když se naučí, jak používat svůj rozsah. Třeba takový Iggy, jeho rozsah se s postupem času zvětšil. Dokáže jít nyní s hlasem velmi nízko, ale pořád dává i výšky. Pracuje na tom.
Ve svých sólových projektech, kdy také zpíváš, většinou hraješ na kytaru. Je pro tebe jednodušší zpívat a hrát na kytaru než na basu? Sám jsem zpívající basák a vím, že někdy je to sakra dřina.
Stoprocentně jednodušší. Jestli hraješ na basu a zpíváš, udělá to z tebe lepšího hráče. Musíš myslet na lidi jako Sting nebo Geddy Lee. Já se rozhodl, že když dělám své sólové věci, vybírám si dobrého baskytaristu a sám hraju na kytaru. Když si poslechneš basové linky na Tenderness a Lighthouse, tak jsem si s nimi opravdu pohrál, protože jsem věděl, že je nebudu zpívat a hrát na basu zároveň. (smích) Mike, který mi bude hrát basovku na turné k Lighthouse, je zvládá zahrát a ještě do toho zpívá hodně doprovodných vokálů. Jsem z něj nadšený. Pro mě je fakt jednodušší, když do zpěvu zahraju akord A, D a G, než když hraju na baskytaru.
V životě jsi spolupracoval se spoustou skvělých a rozdílných muzikantů, natáčel jsi s Iggym Popem, Ozzym... Je ještě někdo, na jehož desce by sis přál hrát?
Je to sranda, ale tuhle otázku už mi v poslední době párkrát položili. Možná je to mým věkem? Tak kdo tady pro tebe ještě zbyl? Jako by se můj život chýlil ke konci, což snad ne. Klídek! (smích) Rád bych napsal píseň s Bobem Dylanem. Myslím, že to by bylo opravdu skvělé. Je super, že hraju s Guns. Vážně si cením těch dvou, Slashe a Axla. Jsou to mistři. Zahrál jsem si s Lemmym, jsem čestným členem Motörhead, mám plaketu. To jsou věci, za které jsem supervděčný.
Hrál jsem taky na dvou Iggyho deskách, odehrál jsem s nim pět koncertů, s Chadem Smithem na bicí. Hrál jsem na nahrávce od Fear, dostal jsem se i k tomu, že jsem měl možnost přemíchat jejich první desku. Říkal jsem si, že na to přece nemůžu sahat, ale poslali mi ty nahrávky a byly tam další věci, které se tenkrát na výsledné nahrávce neobjevily. Tak jsem jich tam pár přidal, dal jsem více kopáku, více rytmičáku.
Měl jsem možnost je z těch nahrávek poslouchat, jak se bavili během natáčení a tak. Říkal jsem si: „Kurva! Dokázal by sis v patnácti představit, že se tohle stane?“ Chci tedy říct, že jsem se mohl zúčastnit mnoha skvělých událostí a cokoliv dalšího bude už jen třešničkou na dortu. S Guns jsme vzali minulý rok na turné The Pretenders. Zatraceně, posloucháš The Pretenders každý večer než jdeš na scénu. Setkal jsem se spoustou mých hrdinů, s některými z nich jsem si zahrál. Mám velké štěstí, že tomu tak je, a tak nebudu raději tlačit na pilu.
Jaký rozdíl byl rozdíl v nahrávání s Iggym v roce 1990 na jeho Brick By Brick a nyní v roce 2023.
Na jeho poslední desce jsme já, Chad Smith a Andrew Watt měli nahrávací frekvenci v L. A. Známe The Stooges, známe Iggyho. Dostalo se nám doporučení, že nebude vadit, když půjdeme po zvuku Stooges nebo když tam dáme šedesátkový garážový rock, Sonics a podobně. A tak jsme tyhle informace vzali a s nimi skladby napsali. On do nich pak v Miami nazpíval vokály. Takhle jsme tedy pracovali nyní, protože dnešní technologie to umožňují.
V roce 1990 na Brick By Brick to bylo ale tak, že Iggy měl nějaké demonahrávky, na kterých hrál na akustickou kytaru a zpíval. My se s ním následně sešli v Ocean Way Studios v Hollywoodu. Já, Slash a Kenny Aronoff na bicí, producentem byl Don Was, a písně jsme společně zaranžovali a rovnou je natočili. Oba způsoby nahrávání jsou dobré.
Skladba Lonely Tonite z tvé první desky Believe In Me byla natočena po koncertě GNR v Dallasu. V jednu ráno jste dohráli koncert a necelé dvě hodiny nato už jsi byl ve studiu, kde jsi až do tří odpoledne natáčel tuhle skladbu. Dokážeš si představit, že bys v tomhle tempu pracoval i dnes?
Ach bože, ne. Mnohem lépe se mi nahrává, řekněme, tak od dvou odpoledne do devíti večer. To jsou mé kouzelné hodiny. Upřímně, trochu se začnu třást, když mám zůstat vzhůru dlouho. Připomíná mi to staré časy. Řekněme, že po koncertě musíme někam letět a já jsem vzhůru do čtyř do rána. V letadlech nespím, a tak jsem vzhůru. Je to, jako bych trpěl postraumatickou stresovou poruchou. Nemám tenhle noční čas rád, protože se při něm děly jen špatné věci.
Takže si opravdu nedokážu představit, že bych takto nyní pracoval. Kdybych musel, tak ano. Kdybychom třeba měli nějaký song pro Guns a říkali si, že ho musíme jít hned natočit. To bych samozřejmě udělal. Ale v případě, že by k tomu už došlo, byl bych v tom s přáteli, s nimiž jsem všechny ty věci prožil. Byl bych v bezpečí.
https://www.frontman.cz/duff-mckagan-jsem-clovek-ktery-sve-vybaveni-nemeni
Translation with Deepl:
___________________
Duff McKagan: I am a man who doesn't change his gear
He's done almost everything. He is a member of Guns N' Roses, one of the most successful bands in rock history, with whom he stormed the charts in the early 1990s. His then uncontrolled lifestyle nearly cost him his life. But then a turning point came, and bassist Duff McKagan chose the path of sobriety. The wild rocker who lived by the motto "Too Fast To Live" suddenly became a loving husband and responsible father, who in the meantime was in the supergroups Neurotic Outsiders and Velvet Revolver, led his own band Loaded and proved himself a capable songwriter on his last two albums Tenderness and Lighthouse. Duff meets all the attributes for a rock star, yet he couldn't be further from that designation. He keeps his feet on the ground, and he doesn't lack humility or modesty. He oozed positive energy and wit during the interview, and when he talked about music and his heroes, he exuded the kind of enthusiasm that makes it seem like he's still that punk rock teenager. Duff McKagan will perform on 11 October at the Sono Centre in Brno, where you can win tickets on our Facebook page.
Duff, you're always working on something, whether it's touring with Guns N' Roses, recording solo albums or guesting on your bandmates' records. It doesn't look like you're looking to slow down. Do you consider yourself a workaholic?
I guess so. I'm in a creative phase right now. I've been in it for the last eight or nine years. I've written songs for my Tenderness and Lighthouse records, for Ozzy, Iggy and so on. Things are flowing nicely. Most importantly, I also now have my own studio since sometime in 2019. It's about four minutes from my house. The way I write songs is I'm probably like, "I'm going to do some interviews this morning, but I have to go record this song later." Because it's just around the corner. Plus, the sound is great in the studio, so those things kind of push me to want to create and work.
And as far as Guns goes, that's just awesome. We're touring, playing great shows all over the world. It's unbelievable. My friends ask me to play on their records. For example, I'm playing on Jerry Cantrell's album right now. I know I'm probably giving you a long answer, but yes, I just like to work.
Last year you released a great album called Lighthouse. How do you feel about the record in hindsight? Are you satisfied with it or is there anything you would change if you could?
No, I wouldn't change anything. I had plenty of songs for Lighthouse to choose from. This is like the first chapter of all those records. I know what the next album is going to be, even the one after that, because I really have a lot of material. So everything is set, from Tenderness to Lighthouse to the next record. It's been really fun rehearsing the last month with the band I'm going on tour with. I've been doing the songs myself, maybe I've got a drummer to help me out, but putting a band together is really cool. It makes the songs come alive.
You started out as a drummer and on Lighthouse you drummed some of the songs yourself, just like on your solo debut Believe In Me. Do you play the drums often and regularly or do you only return to them occasionally?
I should practice more often. I keep telling myself, "Go practice the drums, learn some new beats," but I just don't. Sometimes there's no drummer on hand, especially during the Covid days. I've learned how to play with a metronome, which is quite new to me. Sometimes I have a drum beat that would fit in a song, a beat that I just want to have in the song. If it's an unusual beat, I'm probably the right person to play it. Because some people sometimes look at my idea like, "What? I don't get it." Yes, I play drums, but I don't practice them as much as I probably should.
I heard you used the same drum kit as on Believe In Me, is that true?
You know, I'm a man who doesn't change his gear. If something works, it works. I'm not one to go looking for new instruments and equipment at all.
I think it was the Yamahas?
Yeah. I've got a few different rhythm machines that I've collected over the years, and I've also gotten new cymbals when I needed to, of course. Those drums sound great though.
When you gave up drugs and alcohol in 1994, martial arts helped you on your way, both physically and mentally. Did it also affect you as a musician? For example, you suddenly had more discipline and self-discipline, so you started practicing the guitar more?
I was scared at first. The first few weeks I was sober, I didn't know if I could even stand up on stage anymore. I was like, "People might stare at me and it's going to make me nervous. Am I going to screw up because I'm so tense? There's nothing to make me relax, no alcohol, nothing." I played my first gig with Steve Jones, with the Neurotic Outsiders.
Steve's my hero. He asked me the day before if I'd play guitar with them. I learned to play guitar from Steve Jones and Johnny Thunders, so I thought, now he's going to find out I'm actually ripping them off. (laughs) I said, "Steve, I don't know if I can do it. I've never played a show sober in my life." And he's like, "You're gonna be fine, man." I've got a whole new energy since that first gig.
Yeah, I've been practicing a lot. I still watch bass and guitar videos and learn. I never did any super technical slaps or anything like that in Guns, I didn't need it. But it's fun to learn this stuff. Just to know your instrument's neck better and stuff like that. I practice a lot and the sobriety really helps me.
The sound of your bass is very distinctive, it's sharp, harsh with a bit of chorus. That sound was influenced by the band Magazine, according to you. You used to use the Ibanez Stompbox Guitar Chorus, do you still play it?
Yeah. (smiles) Once again, I love my gear. During the Use Your Illusions period, my engineer Mick Bob said to me: "Dude, let's get you a proper chorus." It was an SPX90. It just didn't sound right. It was too fancy, so we went back to my Stompbox.
First you played drums and guitar, when did you decide to play bass?
It was at the end of 1984 when the cops came to my house and confiscated the guitar I had. All I had left was my bass. By that time I had moved to Hollywood. It turned out that the guitar had been stolen five years earlier somewhere in L.A., and I bought it from some dude in Seattle. I used to give it away sometimes to pay the rent. Well, when you give stuff to a pawn shop, they take your I.D. So one day the cops come to my dirty little apartment, "You got this guitar? It was stolen five years ago in L.A." and I'm like, "I bought it in Seattle seven months ago," and they're like, "We believe you, we're not gonna arrest you, we're just gonna take the guitar."
I think the store in L.A. was called Valley Guitars. The cops suggested that they would try to give the store owner my phone number and that maybe I could make a deal with him. The guy called me and offered to sell me a guitar for 500 bucks. "Man, I don't have five hundred dollars, I don't even have thirty dollars," I replied. And that's how I became a bass player for good.
That's when we started forming Guns, the lineup that made Apettite. We took it seriously, started playing with Steven (Adler, ed.) twice a day to build a good rhythm section. "Let's be the best!" There were some really good bands around. For example, Jane's Addiction's rhythm section was killer at the time. We said we had to take it to the next level.
I was trying to figure out what kind of bass player I could be. I always loved the bass sound that Magazine had, then there was Lemmy or the great Paul Simonon from The Clash. Those were the great bass players of that era, or Nikki Sixx. But I was very influenced by bands like Killing Joke, then post-punk, and Paul Simonon. His bass lines, his choice of notes is so cool. I also listened to a lot of Prince, Cameo and groovy stuff. And then I put it all together.
Speaking of Magazine or The Clash, the bass has always been a very prominent instrument in British punk bands. The Clash, The Stranglers, The Damned, The Jam... Their sound is basically based on the bass guitar.
Everything I listened to around 1984 was bass-oriented. It was a golden age for that kind of music, so there were a lot of influences to draw from. Later on, when I was in my thirties, I started listening to people like John Paul Jones. I knew Led Zeppelin well, of course, but it wasn't that I listened to bass lines. I didn't grow up playing in cover bands, I never learned other people's music, all I played was original tunes. I didn't get into it until later, in my thirties, forties, fifties and now. Learning other people's songs is a great way to get into their heads. It can really influence and expand the way you play.
Those would be your bass inspirations, but who have influenced you as a drummer or guitarist? Is there anybody who's influenced you, who you've learned from?
I've been influenced by two people as a drummer. One is Paul Cook from the Pistols. That's easy, when you hear me play drums it's immediately obvious. Last summer with Guns N' Roses, Generation Sex was the opening act. I stood on the side of the stage and just drummed my way through their whole set. I know every transition. (Laughs) And Paul says to me, "Dude, you know those transitions way better than I do."
And then there was a dude named Chuck Biscuits, the drummer for D.O.A. from Vancouver. He later played with Social Distortion and Danzig. But he was special in D.O.A. As far as guitar goes, that's easy, Johnny Thunders and Steve Jones.
Yeah, you mentioned Neurotic Outsiders with Steve Jones. What was it like playing guitar alongside him?
Man, I gotta tell you, when Steve hangs his guitar around his neck and turns on the amp, it could be a Strat or a Magneton, whatever, but when he plays an A flat, you're like, "Oh, that's Steve Jones!" He's got it all in his hands. When he plugs in a Les Paul over a Marshall half stack, nothing and nobody sounds like him. He's a beauty. He's such a good player. And underrated. When we played together, I knew roughly what he was going to do because I knew his guitar work. I'm a big fan of The Professionals and everything he's done. Playing with him was really special for me.
Your singing has definitely improved over the years, your voice is stronger and more confident. Have you taken any singing lessons?
I work on everything. I'm working on my bass playing, my guitar playing, well, just a little bit on the drums. (laughs) Jamie Douglass, who is the drummer in Shooter Jennings' band and played on my last few records, turned me on to his wife, who is a vocal coach. And so I've been training with her since 2018, and I'm committed to her vocal philosophy, which has helped me expand my range. I've been working on it, singing a lot, just like I play guitar or bass. I sing in my garden, in my car and work on my singing technique. So thank you for making it seem better.
If you listen to me on Believe In Me, I was completely fucked up. (Laughs) You can literally hear all the cocaine and booze in my voice. It's a good picture of my life back then. Then when I got sober, a lot of things got better physically. I think anyone can sing if they learn how to use their range. Like Iggy, his range got bigger as time went on. He can go very low with his voice now, but he still gives highs. He's working on it.
In your solo projects, where you also sing, you mostly play guitar. Is it easier for you to sing and play guitar than bass? I'm a singing bass player myself and I know it's a hell of a lot of work sometimes.
One hundred percent easier. If you play bass and sing, it makes you a better player. You gotta think about people like Sting or Geddy Lee. I've decided that when I do my solo stuff, I pick a good bass player and play guitar myself. If you listen to the bass lines on Tenderness and Lighthouse, I really messed around with them because I knew I wasn't going to sing them and play bass at the same time. (laughs) Mike, who's going to be playing bass on the Lighthouse tour, can play them and he also does a lot of backing vocals. I'm really excited about him. It's really easier for me to play an A, D and G chord in the vocals than it is to play bass.
You've worked with a lot of great and different musicians in your life, you've recorded with Iggy Pop, Ozzy... Is there anyone else whose record you would like to play on?
It's funny, but I've been asked this question a few times recently. Maybe it's my age? So who's left for you? It's like my life is coming to an end, which it's not. Relax! I'd love to write a song with Bob Dylan. I think that would be really cool. It's cool that I'm playing with Guns. I really appreciate those two guys, Slash and Axl. They're masters. I've played with Lemmy, I'm an honorary member of Motörhead, I have a plaque. Those are things I'm super grateful for.
I've also played on two of Iggy's records, played five shows with him, with Chad Smith on drums. I played on a Fear record, I got to mix their first record as well. I was like, I can't touch that, but they sent me the tapes and there were other things that didn't appear on the final recording at the time. So I added a few things, put more kick, more rhythm section.
I got a chance to listen to them from those tapes, how they were having fun during the recording and stuff. I was like, "Fuck! Could you imagine when you were 15 that this would happen?" So I mean, I've been able to attend a lot of great events and anything else will just be icing on the cake. Guns and I took The Pretenders on tour last year. Hell, you listen to The Pretenders every night before you go on stage. I've met a lot of my heroes, played with some of them. I'm very lucky that's the case, so I'd rather not push the envelope.
What a difference it made recording with Iggy in 1990 on his Brick By Brick and now in 2023.
On his last record, me, Chad Smith and Andrew Watt had a recording session in L.A. We know The Stooges, we know Iggy. We were advised that it was okay if we went for the Stooges sound, or if we put in 60s garage rock, Sonics and stuff like that. So we took that information and wrote the songs with that in mind. And then he did the vocals in Miami. So that's how we work now, because today's technology allows it.
But in 1990 on Brick By Brick it was like Iggy had some demos where he was playing acoustic guitar and singing. We then met him at Ocean Way Studios in Hollywood. Me, Slash and Kenny Aronoff on drums, Don Was was the producer, and we arranged the songs together and recorded them straight away. Both ways of recording are good.
The song Lonely Tonite from your first record Believe In Me was recorded after a GNR show in Dallas. You finished the show at one in the morning, and less than two hours later you were in the studio recording this track until three in the afternoon. Can you imagine working at that pace today?
Oh God, no. I'm much better at recording from, say, two in the afternoon to nine in the evening. Those are my magic hours. Honestly, I get a little shaky if I have to stay up late. It reminds me of the old days. Let's say we have to fly somewhere after a concert and I'm up till 4:00 in the morning. I don't sleep on planes, so I'm up. It's like I'm suffering from post-traumatic stress disorder. I don't like that time of night because only bad things happen.
So I really can't imagine working like this now. If I had to, I would. Like if we had a song for Guns and we were like, "We've got to go record it right now." Of course I'd do that. But if it had already happened, I'd be in it with the friends I've been through all those things with. I'd be safe.
Blackstar- ADMIN
- Posts : 13882
Plectra : 91146
Reputation : 101
Join date : 2018-03-17
Similar topics
» 2014.09.16 - Guitar Magazin - Slash Talks World On Fire
» 2024.04.15 - Press Release/Blabbermouth - Duff McKagan Announces October 2024 European Tour
» 2024.05.31 - Facebook/Consequence - Duff McKagan Announces 2024 US Tour, Shares Full Concert Video
» 2024.06.05 - Life And Times - Steven Adler Announces that Hibernation is Over! Massive Year of Music and Concerts set for 2024!
» 2019.02.09 - Seznam Zprávy (Czech Republic) - Interview with Slash
» 2024.04.15 - Press Release/Blabbermouth - Duff McKagan Announces October 2024 European Tour
» 2024.05.31 - Facebook/Consequence - Duff McKagan Announces 2024 US Tour, Shares Full Concert Video
» 2024.06.05 - Life And Times - Steven Adler Announces that Hibernation is Over! Massive Year of Music and Concerts set for 2024!
» 2019.02.09 - Seznam Zprávy (Czech Republic) - Interview with Slash
Page 1 of 1
Permissions in this forum:
You cannot reply to topics in this forum
|
|